Historie
Západosibiřská lajka vznikla v 19. století z mansijských a chantejských lajek, které doprovázely sibiřské domorodce. Domovinou tohoto severského loveckého plemene byl Ural a Sibiř. Tam se dodnes hojně využívá k lovu losů, sobů a medvědů, funguje také jako hlídací a saňový pes. Pojmenování vychází z ruského výrazu pro štěkání „lajať“. Výrazným znakem tohoto plemene je právě intenzivní štěkot, který je pronikavý hlavně, když pes najde zvěř. K nám se první lajky dostaly až v 80. letech dvacátého století, ale doposud u nás nejsou příliš rozšířené.
Chování a temperament
Vzhledem ke svému původu lajka jistě nepřekvapí svým sebevědomím, dominantní povahou a loveckým pudem. Je fixovaná na jednoho páníčka, kterého dokáže v případě nebezpečí náležitě bránit. Jeho rodinu si sice oblíbí, ale příliš respektu z ní mít nebude. K cizím lidem je odtažitá a nedůvěřivá, ale ne agresivní. Má hodně ráda děti a s ostatními pejsky vychází dobře. Ačkoli je plemeno zvyklé na to být celoročně venku, nemá příliš rádo samotu.
Vzhled
Silná a statná západosibiřská lajka je středně velký až velký pes. V kohoutku dosahuje výšky i přes 60 centimetrů, fenky pak bývají menší než samci, a nabývají hmotnosti až 20 kilogramů. Má vcelku malé světlé oči a velké uši. Disponuje hustým kožíškem, který chrání před zimou i horkem. Zabarvení je většinou bílé anebo šedé.
Péče a životní podmínky
Lajka není, co se péče týče, náročná. Srst je potřeba pravidelně vyčesávat v podstatě jen v době línání. Jedná se o velmi učenlivé plemeno, které potřebuje důraznou výchovu. Jedním z jeho vlastností totiž je dominantnost, tudíž k sobě potřebuje důsledného páníčka, aby z něj mělo respekt. Potřebuje hodně pohybu, ideálně by se lajka měla minimálně hodinu denně pořádně proběhnout. Lze ji vycvičit jako lavinového nebo stopovacího psa. Jelikož má vývojově hodně blízko k vlkovi, je pro ni lepší pobývat venku, a to klidně i celoročně, než ležet doma v pelíšku.
Zdraví
Lajky, které mají jeden z nejlepších psích zraků, jsou vzhledem ke svému původu otužilé a odolné proti chorobám. Dožívají se v průměru deseti až dvanácti let.
Krmení
Západosibiřská lajka je velmi nenáročná na krmení. Někdo je krmí klasickými granulemi, jiní zase dávají přednost přirozené, syrové stravě, které se říká barf.
Platební metody
