Historie
Název nám přesně říká, odkud plemeno pochází. Je to německé Vestfálcko. Znám je pod tímto označením od roku 1886, ale grafické vyobrazení tohoto psa je dohledatelné dokonce k roku 800, do období Karla Velikého. Vznikl křížením vysokonohých honičů s jezevčíky, kdy německý honič je jeho zřejmě nejbližší příbuzný. Samotnému chovu westfálského jezevčíkovitého honiče byla věnována řádná péče až začátkem 80. let 20. století. Sepsání standardu plemene došlo až v červnu 1987. Po celou dobu byl využíván především k lovu zajíců a lišek, později černé zvěře, jako slídič a honič.
Chování a temperament
Westfálský jezevčíkovitý honič je dokonalý parťák na lov. Je nízký a kompaktní, čilý a hbitý. Dá se říci, že má stejné vlastnosti jako jeho dlouhonohá varianta, jen je zkrátka menší. Je kamarádský, hravý, veselý, vyrovnaný. Co je ale důležité, tak pohyb. Všeobecně platí, že potřebuje přibližně čtyři hodiny aktivity, jinak se bude chovat trochu nervózně a svéhlavě. Je to prostě pes do přírody. Při aktivním využití při myslivosti bude dokonalým, vytrvalým a spolehlivým partnerem. Pokud má dostatečně vybitou energii, stane se z něj mazlivý miláček pro celou rodinu.
Vzhled
Podle názvu je jasné, že jde o psa se znaky lovce a typickými jezevčíkovitými prvky. Celé jeho tělo je mírně delší, statného loveckého postavení. Hlava je téměř vznešená, elegantní, užší a podlouhlá. Oči jsou vyloženě přátelské a barvy tmavé. Uši přiléhají k hlavě, délka je střední, se zaobleným koncem. Mírně ohnutý ocas se při pohybu zahne do tvaru šavle. Zajímavostí je, že shora je ocas osrstěný hladce, ale zespod je štětinatý. Záda jsou spíše rovná, nohy mohutné a dobře stavěné, hruď i bedra jsou široká. Srst je velmi hustá a hrubá, uzpůsobená na pohyb v lese i v nepříznivém počasí. Na ocase, krku a zádech je srst delší, než na zbytku těla. Srst může mít červenou až žlutou barvu, s černým sedlem či pláštěm a s bílým označením. Skvrna, bílý čenich, bílý límec, bílá hruď, nohy nebo konec ocasu jsou běžné. Dvoubarevní psi, psi s černými značkami na hlavě, čokoládově hnědá barva, to vše je považované za chybu či nežádoucí. V dospělosti dorůstá kohoutkové výšky 30 až 38 cm a hmotnosti mezi 16 až 18 kg.
Péče a životní podmínky
Jelikož jde o psa, který je hlavně venku, nemá téměř žádné nároky. Hlavní jeho potřebou je právě již zmíněný pohyb. Hodně pohybu. Je to důležité pro pokrytí jeho přirozených pudů i pro mentální pohodu. Nevyběhaný westfálský jezevčíkovitý honič bude skutečně nešťastný, proto je pohyb zařazen do odstavce životních podmínek. Je to jeho skutečná životní potřeba. Po delším pobytu venku bude jeho srst pravděpodobně poměrně špinavá. Není však nutné ji hned mýt šamponem, stačí dobře vykartáčovat. Srst je hrubší a poněkud tvrdší, proto si pořiďte opravdu kvalitní kartáč. Vzhledem k tomu, že jde o psa, kterému je dobře v přítomnosti jeho rodiny, bude spokojený s vámi doma. Ale je možné ho ubytovat i venku v zatepleném a prostorném kotci.
Zdraví
Zdraví je pevné a nevyskytuje se žádná konkrétní nemoc, která by byla vázáná k tomuto plemeni. Trpí na potíže spojené s převislými boltci, tedy na zapaření a zánět zvukovodu. Běžným vytřením a občasnou kontrolou se dá ale vše dobře podchytit. Jeho stavba těla, delší záda a kratší nohy zvyšují riziko onemocnění páteře. Ale jde o potíž, která může a nemusí postihnout každého psa jezevčíkovitého typu.
Krmení
Náročnost na krmení je všeobecně nízká, ale každý aktivní pes ocení kvalitní a dobře vyvážené krmivo, s kvalitními živočišnými bílkovinami i tuky a rychle dostupnou energií. Budete-li dodržovat denní režim 4 hodiny aktivního pohybu, můžete sáhnout přímo po krmivu pro aktivní a sportovní psy. Není to však nezbytné. Vždy ale upřednostňujte kvalitu před cenou a nechte si poradit od chovatelů či zodpovědných prodejců krmiv. Složení je rozhodující a pokud se v něm dobře neorientujete, můžete snadno sáhnout po špatném druhu.
Platební metody
