Velšteriér 🐶

Velšteriér patří k vůbec nejstarším teriérům. Podobně vypadající psy můžeme vidět už na starých obrazech a první písemný záznam o velšteriérovi pochází z poloviny 18. století. Původně byl označován jako staroanglický teriér nebo hrubosrstý back and tan teriér. Jeho úkolem bylo lovit lišky, vydry a jezevce a likvidovat drobnou „havěť“, o kterou nebyla na venkově ani ve městech nouze. Ze severního Walesu se rychle rozšířil a byl běžně chován po celé Anglii. Novodobá historie velšteriéra se začíná psát v roce 1885, kdy byl v Anglii založen první samostatný klub plemene. Už o dva roky později bylo plemeno uznáno anglickým kennel klubem. V té době to však stále ještě nebyl velšteriér jak jej známe dnes. Později došlo k prošlechtění zejména s irským teriérem, manchester teriérem, bedlington teriérem a některými dalšími plemeny. V období mezi dvěma světovými válkami došlo k sjednocení typu a charakteru plemene do dnešní podoby.

Veselý, energický pes, který se snad nikdy neunaví. Miluje lidskou společnost. Velšteriér je perfektní, oddaný společník pro aktivní rodiny, které mu dokážou poskytnout dostatek pohybu a jiné činnosti. Velšteriér pohyb a zaměstnání přímo vyžaduje a pokud ho necháte zahálet, bude z něj hyperaktivní pes s destruktivním chováním. Aby byl velšteriér dobře zvladatelný, potřebuje důsledný, ale zábavný výcvik. Správně vycvičený velšteriér svého pána poslechne na slovo. Přesto je při styku z ostatními psy nutná jistá obezřetnost, protože velšteriér bývá dominantní a může vyvolávat vzájemné bitky. Velšteriér je znám svou nikdy nekončící hravostí a oddaností své rodině. K cizím lidem bývá trochu nedůvěřivý, ale své rodině je plně oddaný a spolehlivě ohlídá nejen svého pána, ale i jeho majetek. Protože je to sebevědomý a nezávislý pes, netrpí separační úzkostí a bez problémů vyčká na návrat svého majitele.

Na první pohled velšteriér svým vzhledem připomíná mnohem většího erdelteriéra, ale ve skutečnosti se jedná o rozdílné plemeno s mnohem delší historii. Velšteriér vznikl ve Walesu jako pes určený k lovu lišek a jezevců a jedná se o jedno z vůbec nejstarších plemen teriérů. Hlava se podobá hlavě foxteriéra. Stop je mírný a málo výrazný. Malé oči mají bystrý a čilý výraz. Poměrně malé uši jsou nasazeny vysoko a bývají neseny klopené dopředu. Středně dlouhý krk je mírně klenutý a plynule přechází do plecí. Velšteriér má krátký trup s rovnou linii zad. Silné končetiny mají pevné kosti a jsou dobře osvalené. Středně dlouhý ocas se dnes ponechává v přirozené délce. Dříve bylo zvykem ocas kupírovat, ale dnes je tato praxe ve většině zemí zakázána. Velšteriér má hustou, drátovitou srst, doplněnou kratší a jemnější podsadou. Barva srsti bývá černá s tříslovým pálením nebo tmavě šedá s pálením. Dospělý velšteriér má kohoutkovou výšku do 39 cm a dosahuje průměrné váhy 9 kg.

Protože se jedná o velmi aktivní plemeno, je nejlepší chovat velšteriéra v domě se zahradou. Asi nejšťastnější bude na venkově, kde bude mít blízko k přírodě, ale pokud mu zajistíte dostatek pohybu a odpovídající duševní zaměstnání, dokáže se přizpůsobit i životu ve městě. Velšteriér je od přírody velmi hravý a má rád různé hračky. Uspokojí ho i obyčejný tenisák, ale pokud mu dáte nějakou pískací hračku, bude ji přímo milovat!

Péče o srst velšteriéra zahrnuje pravidelné kartáčování a zhruba 2x ročně je potřeba upravit srst trimováním, aby se odstranily mrtvé chlupy. Bez toho by srst ztrácela lesk a barvu a tvořily by se rohože. Důležitá je také pravidelná ústní hygiena a čištění chrupu. Jednou týdně by měla být provedena kontrola očí a uší a v případě, že pes nemá možnost si přirozeným způsobem obrousit drápky, provádí se podle potřeby jejich zkrácení.

Velšteriéři jsou zdraví a odolní psi, kteří se při správné péči dožívají průměrného věku 10-14 let a zůstávají až do stáří velmi aktivní. Přesto se ani těmto psům nemoci zcela nevyhýbají. Vyskytnout se může onemocnění ledvin, dysplazie kyčelního kloubu, loketní dysplazie, různé druhy alergie, epilepsie, glaukom, hypotyreóza nebo von Willebrandova choroba.

Velšteriér je aktivní pes. Aby byl v dobré kondici, měl by dostávat vysoce kvalitní suché krmivo, rozdělené do dvou denních jídel. Druh krmiva a velikost krmné dávky závisí na ročním období, věku a úrovni aktivity psa. U správně krmeného psa byste měli cítit, ale ne vidět jeho žebra, aniž byste museli jeho hrudník tvrdě stisknout. Přizpůsobte krmnou dávku aktuálním potřebám Vašeho psa tak, aby nedocházelo k jeho překrmování a nežádoucí obezitě.