Historie
Velký švýcarský salašnický pes je potomkem původních psů chovaných na území Švýcarska. V průběhu 18. a 19. století se tento velký řeznický pes rozšířil po celé Evropě. Tito silní psi byli využívání především k hlídání a ochraně majetku, strážení dobytka na pastvách, uplatnili se také jak honáčtí psi a často také jako tažní psi, kteří tahali různé náklady na vozících nebo saních. Čistokrevný chov tohoto psího plemene spadá do konce 19. a začátku 20. století. V roce 1908 byli v Langenthalu, na jubilejní výstavě k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti, poprvé předvedení k posouzeni dva psi, představení jako krátkosrstí bernští salašničtí psi. Psy předvedl jejich majitel pan Schertenleib von Burgdorf. Významný švýcarský kynolog a člen poroty Prof. Dr. Albert Heim, který na této výstavě posuzoval, byl těmito psy natolik okouzlen, že je z výstavy nejen nevyloučil, ale dokonce jim udělil první cenu. Již v následujícím roce bylo plemeno Velký švýcarský salašnický pes uznáno Švýcarskou kynologickou společností jako samostatné plemeno a bylo zapsáno do 12. svazku Švýcarské plemenné knihy. Postupně byli nadšenci a milovníky tohoto plemene nalezeni další psi a feny odpovídající svým vzhledem popisu tohoto plemene a byl zahájen systematický čistokrevný chov. V roce 1912 byl založen Klub švýcarských salašnických psů (KGSS). Standard plemene byl FCI poprvé uznán 5. února 1939.
Chování a temperament
Velký švýcarský salašnický pes je velmi přátelský a má klidnou a vyrovnanou povahu. Ke své rodině je citlivý a je ji mimořádně věrný a oddaný. Velmi dobře se snáší s dětmi, stejně tak je tolerantní vůči jiným domácím zvířatům, včetně koček. Přítomnost své rodiny přímo zoufale potřebuje a vyžaduje její společnost. Je to nevtíravý společník, kterému stačí pozorovat členy své smečky a být v jejich blízkosti. Izolovaný pobyt v kotci je pro tohoto psa skličující. Jako původně pracovní plemeno potřebuje během dne zaměstnat. Tito psi byli dříve hojně využíváni k tahání břemen a tato činnost jim i dnes působí potěšení. Ať to bude tahání dětí na saních, hlídání domu, záchranářsk výcvik nebo nácvik agility, vše bude dělat rád a oddaně. Velký švýcarský salašnický pes je také dobrý hlídač. Má silně vyvinutý teritoriální instinkt a vůči cizím je ostražitý a odvážný. Odhodlaně bude chránit svoji rodinu. Pokud štěká, oznamuje vetřelce, ale vždy se brzo uklidní a nikdy neštěká bezdůvodně.
Vzhled
Velký švýcarský salašnický pes je velký, masívní pes s pevnou kostrou a výborně osvalený. Přes svoji mohutnou postavu je dobře pohyblivý. Srst je krátká a hustá, v barvě trikolory (černá, hnědá, bílá). Podsada je velmi hustá, proto tento pes výborně snáší chladné počasí (může žít celoročně venku), horko nemá rád. Plemeno má kohoutkovou výšku 60 - 72 cm a v dospělosti dosahuje váhy okolo 60-ti kilogramů.
Péče a životní podmínky
Toto plemeno potřebuje zaměstnat. Ideálním životním prostorem je vesnice nebo malé město, kde je dostatek příležitostí k dlouhým procházkám na volno. Velký švýcarský salašnický pes má vyvinuté pastevecké instinkty. Pokud se nemůže zaměstnat sháněním stáda, potřebuje alespoň pořádně vyběhat, případně zabavit jinou činností. Tito psi se rádi učí, takže procházky lze zpestřit nácvikem různých her nebo honičkou. Také tahání různých břemen jim působí velké potěšení. Díky své husté srsti může být držen celoročně venku. Péče o srst není nutná, stačí ji jednou týdně vykartáčovat.
Zdraví
Obecně se jedná o velmi odolné, houževnaté a zdravé psí plemeno. Jako všechna velká psí plemena i Velký švýcarský salašnický pes je náchylný na nemoci pohybového aparátu. Toto riziko lze minimalizovat kvalitní stravou bohatou na minerály. Psi této rasy mají také predispozici ke zkroucení střeva, měli by proto pravidelně jíst odměřené dávky potravy a nepřejídat se.
Krmení
Velký švýcarský salašnický pes má jako všichni zástupci velkých plemen rychlý růst. Ke správnému vývoji potřebuje kvalitní a vyváženou stravu bohatou na vitamíny a minerály.
Platební metody
