Historie
I když se podobní psi vyskytovali již v 15. století, dnešní podoba tohoto plemene začíná až v 19. století. Petr Schiller, švédský statkář a chovatel psů, potřeboval k lovu psa, který bude hbitý, vytrvalý a poradí si se zasněženým terénem Švédska. Dovezl tedy z Německa několik honičů, které křížil s místními psy. Některé literární prameny tvrdí, že na vzniku Schillerova honiče se také podíleli švýcarští a rakouští honiči, zda je to ale pravda, se už dnes nedozvíme. Psi, kteří z křížení vznikli, byli důrazní a vytrvalí. Svou kořist dokázali najít, sledovat a znehybnit, aniž by ji zabili. Poté štěkotem upozornili svého majitele na úlovek a kořist zadržovali, dokud pán nepřišel a nezabil ji. První jedinci se objevili na výstavě ve Švédsku v roce 1886 – konkrétně se jednalo o psy Rala I a Tamburin, kteří jsou považování za zakladatele dalšího chovu. Švédský Kennel Club plemeno uznal již v roce 1907, oficiální uznání FCI však proběhlo až roku 1952.
Chování a temperament
Schillerův honič je velice inteligentní a milý, ale také akční a energetický pes. Pro spokojený život potřebuje pečlivou ranou socializaci a důsledný výcvik. Díky své inteligenci rychle chápe a při důsledném, ale citlivém zacházení se snadno stává ovladatelným. Pokud ale zjistí, že důslednost není psovodova silná stránka, rád situaci využije ve svůj prospěch a bude pracovat dle svého uvážení. Díky svému charakteru se z něj stává stále oblíbenější společník a rodinný pes. Svému majiteli je naprosto oddaný, k dětem je milý a rád si s nimi hraje. Stejně mile se chová i k cizím lidem. Se psy vychází většinou bez obtíží, i když se pro lov využívá samostatně. Pokud je správně socializován, zvládá soužití i s menšími zvířaty, jako jsou kočky. S těmi úplně nejmenšími (králíček, morče) by raději neměl zůstávat sám. Lovecký instinkt u něj neustále pracuje a mohlo by dojít k nehodě.
Vzhled
Jedná se o statné plemeno, které na první pohled budí dojem silného loveckého psa. Stavba těla je vyvážená, harmonická, obdélníkového tělesného rámce. Hlava je protáhlá, trojúhelníkovitého tvaru. Nos musí být černý. Oči musí odrážet živý výraz, dle standardu by jejich zbarvení mělo být hnědé. Uši jsou vysoko nasazené. Krk je dlouhý a silný s pružnou kůží. Hrudník je dlouhý a hluboký. Ocas má být nasazen na úrovni horní linie těla. U kořene je široký, nesen je šavlovitě prohnutý nebo rovný. Srst je tvrdá a velmi hustá, dobře přiléhající. Na hlavě, uších a předních stranách nohou je srst krátká a hladká. Na spodní straně ocasu a zadních stranách stehen může být delší. Zbarvení je tříslové s výrazně ohraničeným černým pláštěm. Přípustné jsou černé znaky na lících.
Péče a životní podmínky
Schillerův honič potřebuje dostatek pracovního nebo sportovního využití. Pokud není využíván k lovu, dlouhé procházky by měly být na denním pořádku. Nehodí se pro držení v bytě, spokojenější bude u domku s přístupem na zahradu. I když má jeho srst samočistící schopnost, je vhodné jej 1-2x týdne vykartáčovat, aby se odstranily uvolněné chlupy. Důležitá je pravidelná kontrola délky drápků. Pokud se nezvládnou samy obrousit při chůzi, je potřeba je zastřihnout, aby nedocházelo k přerůstání a jejich zarůstání do polštářků, což může být bolestivé. Pravidelná by měla být i kontrola uší. Pokud je pejsek pracovně vytížen pro lov, měl by být pravidelně ošetřován proti parazitům. Proti těm vnějším doporučujeme spíše pipetky nebo spreje. Za obojek by se pejsek mohl někde zachytit. Vhodné je také mít dobře vybavenou psí lékárničku a vědět, jak případně poskytnout první pomoc při zranění.
Zdraví
U schillerova honiče nemáme žádné zprávy, že by bylo plemeno nějak zatížené genetickými onemocněními. Vyskytovat se u něj mohou záněty uší nebo dysplazie kloubů.
Krmení
Schillerův honič potřebuje ke spokojenému životu i plné bříško. Aby mu nic nechybělo, využívejte kvalitní krmiva. Pokud se rozhodnete pro granule, volte ty, které obsahují hodně masa a naopak co nejméně obilovin. Potřebuje-li váš honič vyšší příjem energie kvůli práci, lze využít speciálně vyvinuté granule pro pracovní plemena, které tyto nároky pokryjí. Pokud se rozhodnete připravovat doma stravu sami, je nutné si nejprve nastudovat informace, jak má taková krmná dávka vypadat. Důležitý je také vyvážený poměr minerálních látek a vitaminů, s čímž ale mohou pomoci různé doplňky stravy. Do krmiva lze celkově přidávat i další doplňky stravy – např. řasu na péči o zuby, kloubní výživu nebo jiné vitaminové preparáty.
Platební metody
