Nesobcem 2019 jste se stala především díky své neziskové organizaci Feliti. Představte ji našim čtenářům a zákazníkům, prosím, blíže.
Začnu tím, že moc děkuji za vše, co děláte pro zvířata v nouzi. A také děkuji za krásný projekt Nesobec, moc jsem si to užila. Ale zpět k otázce. Cílem našeho projektu Feliti je kromě osvěty týkající se kastrací toulavých koček zejména hradit poplatky za kastrace volně žijících koček a kocourů, kteří se po tomto zákroku vrací zpět do lokality odchytu.
Těch asi není zrovna málo...
To určitě ne. Tisíce toulavých a opuštěných koček rodí každý rok bezbranná koťata, kterých ročně v České republice umírá na deseti tisíce. Puchýře v tlamičkách, zaživa požírána blechami, plná bříška červů, hlad, zima, pohozené lidskou rukou v poli nebo s hlavičkou v kýblu plném vody. Tak končí životy těch kočiček, které se teprve narodily. Pomoze nám ty hrůzy zastavit.
Proč jste se vůbec rozhodla do Feliti pustit? Co byl ten impuls?
Kastrace jsem měla v hlavě už dlouho a v Karlových Varech jsem aktivně pomáhala místnímu útulku. Po přestěhování poblíž Prahy toto již nebylo možné. Protože jsem měla potřebu aktivně pomáhat, přišel projekt Feliti a s ním kastrace toulavých koček. Pro mě je to jediná cesta, jak rozmotat to klubíčko nekonečně rodících se nechtěných koťat.
Jak vůbec funguje financování takové „neziskovky“? Zřejmě to není jednoduché.
Začátky byly velmi složité, ale já jsem do projektu nešla s velkým očekáváním. Každá vykastrovaná kočka mi přišla jako úspěch. Snažím se vše dělat poctivě, transparentně a čas ukázal, že je to správná cesta. Když vám lidé uvěří vaše čestné úmysly a jsou za vámi vidět výsledky, tedy vykastrované kočky (nyní je jich přes 3 700), je to s časem jednodušší ostatní přesvědčit, že v projekt Feliti můžou mít důvěru a podpořit nás.
Ve Feliti nejspíš pracujete, aniž byste za to dostávala honorář. Jak to časově zvládáte se zaměstnáním?
Ano, všichni ve Feliti pracujeme jako dobrovolníci a zcela zdarma. Měla jsem štěstí, že jsem měla zaměstnání, které mi umožnilo se věnovat Feliti až osm hodin denně. A jak to bude dál, ukáže čas.
Kolik lidí máte v týmu? A jak se můžou zapojit další kočičí milovníci?
Náš tým se občas mění, ale jsme parta tak čtyř až pěti lidí. Každá pomocná ruka se určitě hodí. Uvítáme grafiky, hodil by se někdo na vedení e-shopu, někdo, kdo by pomohl s propagací, administrativou apod.
Spolupracuje Feliti i s jinými dobročinnými spolky?
Ano, v současné době spolupracujeme s deseti útulky, které jsem si pečlivě vybrala, aby odpovídaly mé představě, jak má pomoc kočkám vypadat. Testujeme to první rok a zatím to vypadá na velmi dobrou spolupráci. Oni pomáhají nám s odchyty divokých koček v terénu a na oplátku my jsme schopni tyto kastrace uhradit. A velmi blízkou spolupráci máme se skupinou Cat mania na Facebooku.
A jak dlouho už se vůbec obecně pomoci kočičkám vy sama věnujete?
Kočky v mém životě byly vždy. Kolem těch opuštěných se pohybuji asi dvacet let.
Měla jste to v sobě už jako malá, že jste pomáhala kočičím šelmám a třeba nosila domů zatoulaná koťátka?
Ne, ale moje dcera malá koťátka domů nosila. A musím říct, že jsem měla báječnou maminku. Díky ní mým životem prošli kočky, psi, andulky, morčata, křečci. Život se zvířaty jsem se snažila dopřát i svým dětem, ze kterých vyrostli také jejich velcí milovníci.
Čím vás mňoukající zvířátka dostala? Přeci jen jsme spíše „národ pejskařů“…
Kočka je dokonalá bytost. Žije s člověkem proto, že chce. Každá kočka je osobnost, hrdá, ladná, elegantní a voňavá. Umí vás milovat stejně jako ignorovat. Pes vás miluje vždy, i když ho týráte. Lásku kočky si musíte zasloužit. A to mě baví. Jsem ale také pejskař. Měla jsem pudla, německého ovčáka i rotvajlera. S příchodem důchodu povede moje první cesta do útulku pro nějakého psího staříka.
Určitě máte nejednu doma, jak vypadá vaše kočičí smečka?
V minulosti jsme chovali mainské mývalí kočičky. Takže nyní máme doma takový „důchoďák“ kastrátů. Ale moje srdce touží po „mourince“, která mi před dvěma lety odešla do kočičího nebe. Jen co to bude možné, určitě naše řady rozšíří.
Vraťme se přímo k Nesobcovi. Znala jste tento projekt Spokojeného psa?
Musím se přiznat, že tento projekt byl pro mě novinkou. Dozvěděla jsem se o něm až s nominací. Ale jsem již věrný sledovatel a těším se na další soutěže a ankety.
Překvapilo vás, že vyhrál právě kočičí odboj?
Kočkaři jsou velmi silný „odboj“. Když něčemu věří, dají do toho duši. Účastníme se hodně akcí, kde je třeba likovat, a musím říci, že Feliti se za velké podpory našich fanoušků daří téměř vždy vyhrát. I když boj s jezevčíky byl velmi urputný a hodně často jsem pochybovala, že to dáme.
A čím vás toto ocenění nejvíce potěšilo?
Nejvíce mi udělala radost ta obrovská podpora fanoušků, kteří nelitovali svého času i energie a dali nám hlas. Svědčí to o tom, že projektu Feliti lidé věří. To je pro mě nejvíc. A musím se přiznat, že mi od začátku přišlo velmi vtipné, že díky Spokojenému psovi budou spokojené kočky.
Prozradíte nám, jak konkrétně naložíte s výhrou?
Feliti má souběžný projekt s názvem Feliti krmí. Máme desítky míst, v nichž jsme kastrovali divoké kočky, které se po kastraci a zaléčení vracejí zpět do lokality odchytu a tam se přikrmují. To zajišťují většinou důchodkyně a děvčata na mateřské dovolené, kterým říkáme krmičky. Krmení pro kočky kupují za své malé důchody a rodičovské příspěvky. Krmí tedy tisíce opuštěných koček po celé ČR. A to je velmi těžké. Krmením, které seženeme, se jim snažíme ulevit. A věřte, že tou náloží, kterou dostaneme od Spokojeného psa, nakrmíme hodně prázdných bříšek kvalitním krmením. Děkuji za super pomoc.
Platební metody
