Leonberger 🐶

Leonberger má svůj původ v Německu, kde na konci 19. století radní z města Leonberg, Henrich Essig, zkřížil novofundlandského psa, bernardýna a pyrenejského ovčáka. Cílem bylo získat psa s klidnou povahou a vzhledem lva. Nové plemeno si rychle našlo cestu do domácností vlivných a významných lidí a šlechty. Mezi slavné chovatele tohoto plemene patřili například císařovna Alžběta, Napoleon II., Otto von Bismarck nebo císař Napoleon III. Citelnou ránou pro existenci Leonbergra byly obě světové války, kdy se početní stavy chovných psů dostaly na kritickou úroveň. Díky několika málo přeživším jedincům se však podařilo chov zachovat. Na počátku 20. století si Leonberger našel cestu i za oceán. V roce 2010 uznala AKC Leonbergra jako plemeno a zařadila ho do pracovní skupiny. V Kanadě je Leonberger dodnes využíván jako pracovní pes pro vodní záchranné složky.

Leonberder je velmi živý a inteligentní. Nemá rád domácí spory a hádky. Nikdy byste se v jeho přítomnosti neměli hádat, protože by se mohl snažit vstoupit do sporu a zasáhnout. Je to výborný hlídač s přátelskou povahou. Je přirozeně klidný a vyrovnaný a zasahuje pouze v případě potřeby, pokud je ohrožen některý člen rodiny nebo majetek jeho pána.

Majestátně vypadající klidný, silný, velký a sebevědomý pes, vzhledem připomínající lva. Středně velká hlava je protáhlá, nosní houba bývá černá. Středně velké, oválné oči jsou světlé až tmavé. Středně velké uši jsou převislé a přiléhají k hlavě. Mohutné tělo s dostatečně širokým hrudníkem je pokryté dobře vyvinutými svaly. Ocas bývá nesen pod hřbetní linii. Pohyb leonbergra je přímočarý a hezky plynulý. Hustá srst tvoří na hrudi bohatou hřívu a na končetinách delší praporce. Leonberger má vždy černou masku, zbytek těla je pokrytý dlouhou, hustou srstí v barvě pískové, žluté, krémové, červené nebo červenohnědé. Plemeno má kohoutkovou výšku 65-80 cm a v dospělosti dosahuje váhy 40-80 kg.

Leonberger je velký pes a do garsonky se určitě nevejde. Nejlépe mu bude v rodinném domě se zahradou. Protože má hustou srst, která ho spolehlivě chrání proti nepřízni počasí, může žít celoročně venku. Měl by však mít zateplenou boudu a pokud mu umožníte přístup do verandy, bude neskonale šťastný. Leonberger je rodinný pes, kterého můžete brát všude sebou. Základní výcvik by měl být samozřejmostí u každého plemene. U velkých a obřích plemen je však nutností. Nemá cenu hrát přetahovanou s velkým psem, nikdy nemůžete vyhrát. Proto je potřeba výcviku, aby byl pes poslušný, snadno ovladatelný a nebyl nebezpečím pro okolí. Péče o srst zahrnuje pravidelné kartáčování. V období línání se musíte připravit na velké množství uvolňujících se chlupů. Tak jako u jiných plemen by běžnou součástí péče měla být také dentální hygiena a pravidelná kontrola očí a uší.

V porovnání s jinými psími plemeny mají Leonbergeři relativně málo zdravotních problémů. Z dědičných chorob se u nich vyskytuje tzv. polyneuropatie leonbergerů. Vzhledem k jejich velikosti a rychlému růstu se může častěji vyskytovat dysplazie kyčelního kloubu nebo loketní dysplazie. Dále mají zástupci této rasy, stejně jako jiná velká plemena, sklon k žaludeční torzi. Nejčastější příčinou smrti u Leonbergera je však rakovina. Vyskytnout se mohou také některé srdeční nemoci nebo šedý zákal.

Velká plemena jsou velmi náročná na správnou výživu. Především v období růstu je nutné dbát na to, aby se psovi dostalo ve správném poměru všech potřebných živin. Pro zdravý vývin kloubů a kostí potřebují štěňata velmi kvalitní krmivo. Doporučuje se vysoce kvalitní, nízkokalorické krmivo určené pro velká plemena, které svým složením zajistí správný vývin štěňat a zabrání jejich příliš rychlému růstu. Krmnou dávku je vhodné rozdělit do více denních jídel. Druh krmiva a velikost krmné dávky závisí na věku a úrovni aktivity psa. Je důležité, aby psi nebyli zbytečně překrmováni a nedocházelo u nich k obezitě, která by měla za následek nadměrné zatěžování kloubů, což by mohlo vést ke vzniku artritidy nebo způsobit ortopedické problémy.

Odkaz na oficiální klub plemene v ČR

Stačí kliknout.