Historie
Historické prameny se ohledně vzniku plemen velmi rozcházejí. Nejpravděpodobnější ale je, že byli předchůdci dnešního jihoruského ovčáka dovezeni do Ruska ze Španělska společně s ovcemi. Tito psi nebyli pro potřeby ruských pastevců úplně ideální, a proto docházelo k jejich křížení s místními pasteveckými psy tak, aby si nové plemeno (ruský ovčák) získalo na velikosti, odolnosti a obratnosti. Plemeno mělo připomínat ovci, aby se dobře začlenilo do stáda a bylo tak nenápadné, čemuž pomáhala i plstnatá srst, která je rovněž chránila před zuby vlků. Skutečný chov započal až v roce 1898 na Krymu na pozemcích ruského barona Friedricha von Falz-Fein. Ten se také zasadil o moderní podobu plemene a pojmenoval je jihoruský ovčák. První oficiální standard plemene byl uznán v 30. letech 20. století. Díky své povaze a velikosti byl také v Rusku využíván jako služební pes pro potřeby armády. Díky tomu se Rusko celkově brání vývozu tohoto plemene za hranice země.
Chování a temperament
Jihoruský ovčák je velice inteligentní a odvážný pes. Svou práci vykonává ostražitě, svědomitě a samostatně. I když je příliš velký, dokáže reagovat a pracovat rychle. Jakékoliv prostředí mu bude svěřeno, bude jej chránit i za cenu svého života. Stejně tak i svého majitele. Svou rodinu bezmezně miluje a pokud usoudí, že je v ohrožení, neváhá zaútočit a chránit je. K cizím lidem je nedůvěřivý a pokud mu vlezou do teritoria, se zlou se potážou. Špatně snáší změnu majitele. Jedná se o psa, který potřebuje pevnou ruku, a proto se hodí spíše pro zkušené chovatele. Pokud vycítí u majitele nějakou slabinu, pokusí se ji využít, čímž tak získá dominantní postoj. Velice důležitá je správná a brzká socializace. Pokud je provedena správně, zvykne si i na děti a také na jiná zvířata. Děti by s ním však neměly být o samotě.
Vzhled
Jihoruský ovčák je velký pes se středně délkou těla. Kosti a svaly jsou silné. Pohlavní dimorfismus je výrazný, psi jsou mohutnější a mají větší hlavu než fenky. Hlava je celkově podlouhlá, klínovitého tvaru a zužující se směrem k nosní houbě. Tlama je kratší než lebka, ale je pod očima dobře vyplněná. Nosní houba je velká, černé barvy, může se objevit sezónní světlání (vždy má být ale okraj tmavý). Oči jsou mandlovitého tvaru a hnědého zbarvení. Preferované jsou tmavší barvy. Uši jsou nízko nasazené, střední velikosti a trojúhelníkovitého tvaru. Pokryté jsou hustou srstí. Středně silný ocas dosahuje nejméně k hleznům. Na konci může být zahnutý nebo stočený do půlkruhu. V klidu je nesen visící dolů. Při akci se zvedá, ale nikdy ne výše než je horní linie. Srst je bohatá, žádoucí je hříva u psů. Je dlouhá nejméně 10 cm, hrubá, silná a mírně zvlněná. Podsada je světleji zbarvená, měkká a dlouhá. Zbarvení je možné bílé, bílé s nažloutlými odstíny, bílá se skvrnami (plavé, smetanové, šedé), celošedé nebo plavé. Mladší jedinci mohou mít zbarvení intenzivnější. Fenky bývají vysoké od 62 cm s hmotností od 30 kg. U psů je výška nad 66 cm při hmotnosti nad 35 kg (obvykle 40-50 kg).
Péče a životní podmínky
Jihoruský ovčák je velmi dobře vybaven tak, aby mohl celý rok žít venku. Neměl by být ale zavřený v kotci a být neustále sám. Pro jeho pohodu je nutný dostatečný kontakt s pánem a rodinou. Potřebuje dostatek pohybu, takže pokud není pracovně vytížený u stáda nebo aktivně nehlídá, je potřeba mu dopřát dlouhé procházky. Srst je potřeba pravidelně vyčesávat, na jaře a na podzim se musí vyčesat podsada, aby srst neplstnatěla. Důležitá je kontrola kožíšku na břiše a tlapkách, aby se v ní nezachycovaly větvičky a trny. Na vyčesávání je potřeba pejska zvykat od štěněte, jinak by se v dospělosti mohl razantně bránit.
Zdraví
Jihoruský ovčák je odolné plemeno, které netrpí na žádné genetické predispozice k onemocněním. V chovech se ale i tak provádí vyšetření na dysplazii kyčelního a loketního kloubu, které se kvůli jeho velikosti může vyskytnout. Jako u jiných velkých psů tak doporučujeme preventivní podávání kloubní výživy. Důležitá je pravidelná kontrola a čištění očí a uší, které mohou být náchylnější na infekce. Denní krmná dávka by měla být rozdělena na dvě menší porce (ráno/večer). Díky velikosti je jihoruský ovčák ohrožen přetočením žaludku. Jedná se o život ohrožující a velmi akutní onemocnění. Po každém krmení zajistěte psovi klidový režim nejméně po dobu dvou hodin, aby se strava v klidu strávila.
Krmení
Aby měl jihoruský ovčák dostatek energie pro svou práci, potřebuje kvalitní stravu, která mu dodá veškeré živiny. V případě, že bude pes krmen doma připravovanou stravou, je nutné, aby si majitel nastudoval, co má taková denní krmná dávka obsahovat. Základem je vyvážený obsah bílkovin, sacharidů a tuků a dostatečné množství minerálních látek i vitaminů. Dnes jsou na trhu k dispozici i různé komerčně vyráběné přílohy nebo doplňky stravy, které s tímto pomohou. V případě granulí se vybírá z těch pro velká a obří plemena psů. Nejlepší granule obsahují vysoký podíl masa a nízký nebo žádný podíl obilovin.
Platební metody
