Historie
Jakutská lajka je pradávné plemeno, které je starší než samojedi nebo aljašští malamuti. Pochází z oblasti Jakutsko, která se nachází na severovýchodě Ruska. Lajky zde byly využívány především jako tažní psi, lovci drobné zvěře a zvládly také ohlídat majetek. První zmínky pocházejí ze 17. století v podobě rytin tažných psů. V té době však jakutská lajka vystupovala pod různými názvy – arktická, susumarská, polární, lovecká, a mnoho dalších. Z 19. století pak pocházejí zmínky o tom, že mezi oblastmi Jakutsko a Kamčatka byly jakutské lajky používány jako tažní psi pro poštovní spřežení. Většina spřežení byla v počtu 11 psů – 5 dvojic a 1 vedoucí pes. Takové spřežení dokázalo utáhnout velmi těžký náklad a překonat denně mnoho kilometrů. V průběhu let docházelo k výraznému snížení populace tohoto plemene, až zbylo pouze několik stovek jedinců. V roce 1990 se pak několik nadšenců vrhlo do jeho záchrany. I když se populace tohoto plemene pomalu rozrůstá, stále se jedná o velice vzácné plemeno. Oficiální standard byl uznán v roce 2005 a teprve v roce 2019 byla jakutská lajka podmínečně uznána FCI. První zástupci jakutské lajky se do České republiky dostali až v roce 2017.
Chování a temperament
Jakutka je velice aktivní a chytré plemeno. Velice důležitá je u ní raná socializace, aby si zvykla na co nejvíce podnětů. Pokud má s něčím špatnou zkušenost, velmi dlouho si to pamatuje. Při výcviku potřebuje především pozitivní motivaci, protože má velmi citlivou duši. Hrubé zacházení a násilí si bude pamatovat a ničeho tím nedosáhnete. Sáhnete-li ale po dobrůtkách, jistě se společně domluvíte. Jakutská lajka umí být také tvrdohlavá a pokud nechce nějaký povel splnit, jednoduše to neudělá. Ke své rodině je velice loajální a milující. Nevybírá si jednoho člověka, ale bere celou rodinu jako smečku. Je přítulná, ráda se pomazlí a užije si přítomnost člověka, ale nemusí s ním být v neustálém kontaktu. K dětem je milá a vcelku dobře s nimi vychází, celou rodinu pak velmi ochotně hlídá. Jedná se o plemeno, které je zvyklé pracovat a žít ve větších smečkách, nemá tedy žádné problémy vycházet s dalšími psy. Pokud chcete, aby žila v jedné domácnosti s kočkou, je potřeba ji k tomu vést od štěňátka, pak ji bude brát jako člena rodiny. S menšími zvířaty pravděpodobně nepochodíte, jelikož má vyvinutý lovecký pud a mohla by je považovat za kořist.
Vzhled
Jakutská lajka je mohutné a silné plemeno střední velikosti. Pohlavní dimorfismus je výrazný – psi jsou silnější a mohutnější než fenky. Hlava má mírně klínovitý tvar a její velikost je úměrná velikosti psa. Lebka je středně široká, lehce kulatá s mírně vyjádřenými lícními kostmi. Stop je dobře vyjádřen. Nosní houba je velká s širokými nozdrami, bývá zbarvena hnědě nebo černě. Tlama má klínovitý tvar a směrem k nosní houbě se zužuje. Velké zuby jsou umístěné v nůžkovém nebo klešťovém skusu. Mandlovité oči jsou umístěny rovně a široko od sebe. Barva očí je tmavě hnědá, světle modrá případně může mít každé oko jinou barvu. Barva víček je v souladu s barvou nosní houby.
Trojúhelníkovité uši jsou vysoko nasazené a široké u kořene. Jsou silné, vztyčené nebo polovztyčené. Jsou pokryty krátkou hustou srstí. Krk je dobře osvalený a dostatečně dlouhý. Trup je silný, horní linie je rovná a pevná. Hřbet je silný, široký a dobře osvalený. Ocas je vysoko nasazený, nesen do půlkruhu na zádech. Pokrytý je hustou a chundelatou srstí. Srst je hustá, lesklá a drsná na dotek. Je střední délky s velmi dobře vyvinutou hustou podsadou, která umožňuje ochranu pejska v drsných podmínkách. Na krku tvoří srst hřívu, na zadní straně končetin jsou husté praporce, na ocase malý závěs. Srst na přední straně končetin a na hlavě je kratší. Jakutky se objevují v bílém nebo libovolně skvrnitém zbarvení – to může být kombinací dvou až tří barev.
Péče a životní podmínky
Jakutky jsou velice aktivním plemenem, které ke spokojenému životu potřebuje aktivního páníčka. Pobyt na zahradě jim stačit nebude, důležité jsou přinejmenším dlouhé procházky v přírodě. Nejspokojenější budou u páníčka, který jim dopřeje nějaký psí sport, nejlépe zaměřený na tah. Co se týče ubytování, díky jejich kožíšku nemají problém s celoročním pobýváním venku. Tady je však potřeba myslet na to, že se jedná o smečkového psa, a potřebuje tedy dostatek kontaktu s psími parťáky nebo svou dvounohou rodinou. Péče o kožíšek není nijak náročná, postačí občasné vyčesání. V období línání je pak vyčesání potřeba častěji. Srst má samočistící schopnost, proto není nutné časté šamponování, které by narušilo ochranou bariéru srsti. Drápky se sami obrousí během pohybu na tvrdém podkladu. Důležitá je ale kontrola pátého drápku, který tuto možnost nemá a mohl by snadno zarůst. Pozornost věnujte také kontrole uší a očí.
Zdraví
Jakutská lajka je plemeno s pevným zdravím. Velmi tomu napomáhá přírodní selekce, kdy v drsných podmínkách nemají nemocní jedinci šanci na přežití. I tak se však mohou objevit nějaké zdravotní komplikace ve formě hluchoty nebo progresivní atrofie sítnice. Stejně jako u dalších velkých plemen u nich není výjimkou ani dysplazie kyčelního kloubu.
Krmení
Každý pes si zaslouží kvalitní výživu a u jakutské lajky tomu není jinak. Záleží tedy na vás, zda máte dostatek času na přípravu domácí stravy nebo sáhnete po granulích. Doma připravená strava je skvělou volbou, protože přesně víte, co své lajce dáváte. Nevýhodou je náročnost nejen na čas a uskladňovací prostory, ale také na vědomosti. Je velmi důležité vědět, jak má krmná dávka správně vypadat a co má obsahovat, aby byla vyvážená a obsahovala dostatek minerálních látek a vitaminů. Granule vybírejte pečlivě podle složení. Vždy by se mělo jednat o granule s vysokým obsahem masa a naopak s nejnižším podílem obilovin (nejlépe nulovým). Kvalitní granule neobsahují žádná dochucovadla, barviva nebo sůl. V obou případech můžete do krmiva přidat různé doplňky stravy. Ať už se bude jednat o kloubní výživu nebo kelpu na zoubky, vaše jakutka vám určitě poděkuje.
Platební metody
