Historie
Islandský ovčácký pes je plemeno psa původem, jak jistě správně hádáte, z Islandu. Jeho původ sahá až do doby před více než 1 100 lety. Historie tohoto plemene je úzce spjata s osídlením Islandu vikingskými osadníky kolem 9. a 10. století. Vikingové, kteří přišli na Island, s sebou přinesli různá zvířata, včetně psů. Islandští ovčáci byli užíváni k četným úkolům, které usnadňovaly život na ostrově. Patřilo mezi ně třeba pasení stád ovcí. Díky své výdrži, inteligenci a pohotovosti se stali cennými společníky pastýřů při manipulaci s ovcemi v náročném a drsném islandském terénu. Využívání byli také coby strážní psi na farmách a ve vesnicích.
První islandský pes byl představen roku 1880 na výstavě v Anglii, přesto se plemeno dočkalo oficiálního uznání anglickým Kennel Clubem až v roce 1905. Třebaže islandští ovčáci měli dlouhou a užitečnou historii, ve 20. století začali být ohroženi vyhynutím, a to kvůli epidemii psinky, která na severu řádila. K záchraně plemene bylo nutné křížení s jinými, co možná podobnými plemeny, například s anglickou border kolií.
Než byl roku 1969 v islandské metropoli Reykjavík založen Icelandic Kennel Club, nepůsobila na ostrově žádná oficiální kynologická organizace, proto čistokrevný chov i vypracování prvního standardu probíhalo pod záštitou Britů. O deset let později se IKC stal členem FCI, která převzala Brity vypracovaný standard.
Chování a temperament
Toto plemeno určitě zaujme svou milou a optimistickou povahou. Pejsek to bývá energický, přátelský, hravý, nemá sklony k agresivitě a ihned se stane skvělým rodinným parťákem. Oblíbí si také děti, ale samozřejmě dbejte na to, aby s ním dobře zacházely. Islandský ovčácký pes rozhodně není žádný samotář, své páníčky si rychle zamiluje a chce jim být často na blízku. Nemá problém ani s jinými mazlíčky v domácnosti, a to včetně pejsků a kočiček. Takže mu klidně můžete pořídit čtyřnohého kamaráda, kterého jakožto společenský typ jistě ocení. Na co se však toto plemeno nehodí, je chov venku.
Vzhled
Jedná se o střední plemeno, pro které jsou charakteristická vztyčená ouška a zatočený ocas. Svým liščím vzhledem nezapře, že jde o špice. Ideální výška u psa je 46 cm v kohoutku. Fena dorůstá ideálně 42 cm v kohoutku. Hmotnost tohoto plemene standard FCI neuvádí, ale pohybuje se okolo 14 kg. Je pro něj typické sebevědomé a živé držení těla. Co se týče kožíšku, vyskytuje ve dvou varietách, konkrétně s krátkou nebo dlouhou srstí. Obě varianty jsou husté a extrémně odolávají počasí. Povolena je vícebarevnost, nicméně jedna barva musí vždy převládat. Mezi ty převládající patří různé odstíny pálené barvy, čokoládová hnědá, šedá a černá. Převládající barvu vždy doprovází bílá.
Péče a životní podmínky
Péče o jedince tohoto plemene není nikterak náročná, a to ani co se týče kožíšku. V období línání se ale samozřejmě musí vyčesávat uvolněné chlupy z podsady. Islanďan potřebuje poměrně mnoho pohybu, který mu je tak dobré pravidelně dopřávat. Dlouhé procházky, běh, hry nebo agility jsou skvělými způsoby, jak udržet vašeho psa šťastného a zdravého.
Zdraví
Islandský ovčácký pes má to štěstí, že patří k plemenům, která nebývají příliš zatížení nemocemi. Více náchylní jsou ale k dysplazii kyčelního kloubu. Vybírejte si tedy štěňátko po zdravých rodičích, ať víte, že k tomuto nemá větší dispozice. Doporučuje se také preventivně štěňátkům těchto psích Islanďanů podávat kloubní výživu. Pozor také věnujte očím, které mohou být postiženy šedým zákalem. Toto plemeno se obvykle dožívá věku třináct až patnáct let.
Krmení
Jelikož se jedná o střední plemeno, vybírejte baštu dle tohoto faktu, ať vám chlupáč dobře prospívá. Hafana můžete krmit jednoduše kompletními granulkami, které by samozřejmě měly být co nejvíce kvalitní. Dbejte na to, aby ve složení bylo jako první složka napsáno maso, ideální je, když granule mají nulové procento obilovin anebo alespoň nízké. Druhým způsobem krmení je BARF. Při takovém druhu stravování psa ale musíte dbát na to, aby bylo správně vyvážené a mazlíčkovi se dostala veškerá potřebná výživa.
Platební metody
