Historie
Jak už název plemene napovídá, původním domovem finského honiče je Finsko. Zhruba v období 18. až 19. století zde došlo ke křížení místních honicích psů s jinými honiči, dovezenými z Anglie, Francie a Německa. Výsledkem byl vytrvalý lovecký pes, který se mohl pohybovat i v těžkém hornatém terénu a který sloužil k lovu zajíců a lišek, ale který si dokázal poradit i s lovem vysoké zvěře. Největší rozmach chovu toho plemene začal po roce 1889, kdy byl založen Finský chovatelský klub. První oficiální standard finského honiče byl sepsán v roce 1932. Od té doby datujeme moderní éru finského honiče, tak jak ho známe dnes.Chování a temperament
Finský honič je středně velký lovecký pes s vlídnou a šlechetnou povahou. K lidem je velmi přátelský, proto není dobrým hlídačem, ale jeho lovecké vlastnosti jsou vynikající. Při lovu pracuje samostatně, má skvělý čich a velkou vytrvalost. S lidmi vychází skvěle a hezký vztah má také k dětem. Mezi jinými psy se chová většinou ukázněně, pouze samci mohou být někdy ve společnosti jiných samců temperamentnější. Finský honič je předurčený k lovecké práci, ale pokud se jeho majitel nevěnuje myslivosti, může psa zapojit do některého ze psích sportů. Vhodným sportem bude agility cross, canicross nebo dog-trekking.Vzhled
Finský honič je trikolorně zbarvený, středně velký, pevně stavěný lovecký pes. Hlava je souměrná a má mírný, ale dobře patrný stop. Středně velké oči oválného tvaru bývají hnědé a mají pokojný výraz. Uši bývají neseny svěšené a svou vnitřní stranou přiléhají k hlavě. Středně dlouhý krk má mírně klenutou horní linii. Finský honič má středně dlouhé, svalnaté tělo s hlubokým hrudníkem. Končetiny jsou pevné a velmi dobře osvalené. Nízko nasazený ocas je mírně zatočený a směrem od kořene ke špičce se zužuje. Pevná kůže je pokrytá středně dlouhou, přiléhavou krycí srstí, která je doplněna kratší podsadou. Srst má vždy trikolorní zbarvení. Finský honič má v dospělosti kohoutkovou výšku v rozmezí 52-61 cm a dosahuje průměrné hmotnosti 20-25 kg.Péče a životní podmínky
Finský honič je vynikající stopař, který se v lovecké praxi využívá především k lovu zajíců a lišek. Při lovu velmi hlasitě hlásí a je schopen se dobře pohybovat i v těžkých terénech nebo ve sněhu. Je to pes, který denně potřebuje hodně pohybu a proto se nehodí do městského bytu, ale mnohem lépe mu bude v domě se zahradou na malém městě nebo na venkově. Výcvik tohoto plemene nebývá složitý, vyžaduje však důslednost a použití pozitivních motivačních metod. Protože má finský honič klidnou a přátelskou povahu, nelze s ním příliš počítat jako s hlídacím psem. Srst je velmi nenáročná na péči. Postačí pravidelné odstraňování uvolněné srsti pomocí gumové rukavice. Koupání není nutné a provádí se pouze v případě potřeby, když už je srst velmi znečištěná. Jednou týdně by se měla provést kontrola očí a uší, aby se včas odhalily případné záněty. Dále se doporučuje pravidelná ústní hygiena, aby se odstranil plak a zubní kámen a nedocházelo k zápachu z úst zvířete. Finský honič má silné drápy a pokud nemá přirozenou možnost obrousit si je na tvrdém povrchu, provádí se v případě potřeby jejich zkrácení.Zdraví
Finský honič patří mezi přirozeně zdravá plemena, která nejsou náchylná k nemocem a častým zdravotním problémům. Přesto ani tomuto plemeni se nemoci zcela nevyhýbají. U této rasy se můžeme setkat s cerebelární ataxií, což je dědičné onemocnění mozkových buněk, které se projevuje postupně se zhoršující koordinací pohybů. V současnosti dochází k vývoji testu, který by byl schopen odhalit mutaci v genu SEL1L a umožnil testování chovných jedinců. Díky tomu by bylo možné jedince přenášející mutaci z chovu vyloučit a zajistit zdravou populaci finského honiče.Krmení
Finský honič je aktivní lovecký pes, který dokáže vynaložit obrovské množství energie. Aby byl ve skvělé kondici, musí dostávat kvalitní stravu. Doporučuje se kvalitní suché krmivo, rozdělené do dvou denních jídel. S ohledem na věk a úroveň aktivity psa zvolte odpovídající krmivo a upravte krmnou dávku podle aktuálních potřeb Vašeho psa tak, aby byly uspokojeny jeho nutriční požadavky, ale zároveň tak, aby nedocházelo k nadměrnému tloustnutí a obezitě psa. Nezbytný je také dostatek čisté vody, aby u psa nedošlo k dehydrataci.
Platební metody
