Historie
Činčila je malý hlodavec, který pochází z okolí jihoafrických And, její předci ale žili také v Peru, Bolívii i Argentině. Patří do kmene strunatců, třídy savců a čeledi činčilovitých. Známe dva druhy činčil - činčila krátkoocasá a činčila dlouhoocasá. Dožívají se obdivuhodného věku, v ideálních podmínkách s vámi stráví až 20 let. Ve volné přírodě žije ve skalních puklinách a hojně skáče, dokáže vyskočit až 1 metr vysoko.
Chování a temperament
Činčila je společenský tvor. Má ráda, pokud žije alespoň v páru. Pokud nechcete mláďata, ideální jsou dvě samice. I ochočená činčila ale nebude unešená z faktu, že ji chcete denně dvě hodiny hladit a chovat. Nechá se vyndat, pohladit a dost. Lidská náruč není její oblíbené místo. Větší radost jí uděláte, pokud ji necháte se proběhnout. Činčila má jednu specifickou vlastnost - koupání v písku. Několikrát denně se doslova rochní v jemném písku, čímž si čistí kožíšek. Miluje to.
Vzhled
Jde velikostně o ideální zvířátko. Délka těla se pohybuje mezi 25 a 35 cm, ocas dorůstá do délky až 20 cm a hmotnost je 400 - 600 g. Samci jsou zpravidla větší a těžší než samice. Březost samice trvá více než 110 dní a v jednom vrhu může být až šest mláďat. Zajímavé je, že činčily se rodí již velmi vyvinuté - ihned vidí a mají kompletní srst. Pohlavní dospělost přichází již v pátém měsíci života, takže pozor, pokud si pořídíte více mláďat různého pohlaví, celkem brzy se můžete dočkat mláďat.
Činčila dlouhoocasá
Známe dva druhy činčily, a to dlouhoocasou a krátkoocasou. Dlouhoocasá činčila je právě ten druh, se kterým jsme se již každý setkal. Ve zverimexu, u někoho doma, na výstavě. Má nápadné a vztyčené uši, protáhlejší čumák, delší ocas.
Činčila krátkoocasá
Činčila krátkoocasá je opak - má kratší ocas, přiléhavé uši, kulatější hlavu i čumák. Má také světlejší barvu srsti. V zajetí se krátkoocasá činčila vůbec nechová a ve volné přírodě je již téměř vyhynulá. Proto ji pravděpodobně na vlastní oči nikdy neuvidíte. Snad jejich populaci pomůže, že jsou ve své domovině státem chráněné.
Péče a životní podmínky
Jestli činčila něco opravdu potřebuje, tak je to hodně prostoru. Ráda skáče, pobíhá, prozkoumává. Často spí na vyvýšených místech, proto počítejte s patrovou klecí, teráriem nebo voliérou. Nikdy si nepořizujte činčilu, pokud ji nemůžete dopřát alespoň 70 cm dlouhou a 60 cm vysokou klec, ale to je skutečně minimum. A pro jednoho jedince. Ideální je prostor 1 m na šířku i na výšku, klidně i více. Více prostoru znamená více kusů prolézaček, domečků, lehátek, hraček a dalších prvků. Součástí musí být prostorný úkryt nebo domeček, toaleta a písek na koupání v odpovídající nádobě. Činčila je velmi čistotná, nesnáší mokro a vlhko, a proto je nutné denně čistit klec i stelivo. Byť by bylo jen mokré od vody na pití.
Ubykaci pro činčilu umístěte tam, kde je klidněji, kam nedopadá přímé slunce, není průvan, vlhko ani zima. Myslete i na to, že činčila může v noci pěkně řádit a ne každý dokáže vedle dovádějící šedé koule spát. Takže pro svou pohodu a klid, dopřejte jí nějaký pěkný koutek v obýváku nebo kdekoli jinde než v ložnici.
Krmení
Činčily jsou býložravci, což je výhoda, protože jim můžete podávat i čerstvé krmivo. V domovské lokalitě se činčila živí dietně, semínky, lupeny, kořínky. Mezi její oblíbené pochoutky patří třeba opuncie. V našich končinách potěšíte činčilu usušeným plodem divoké růže, větvičkami ovocných stromů, Puyu, sušené jablko a traviny Nasella a Stipa. Jako základ ale určitě zvolte kvalitní krmnou směs určenou právě pro činčily. Pokud bude volba sypaného krmiva nebo granulí, zvolte sypané. Činčila si ráda vybere to, na co má chuť. Granule jsou chuťově konstantní. Volte větší a těžkou misku, kterou činčila nepřevrhne.
Platební metody
