Historie
Historie americké akity je úzce spjata s historií japonského plemene akita inu. Již kolem roku 10 000 p.ř.nl využívali japonští kočovní lovci jako pomocníky psy špicovitého charakteru. V 19. století docházelo k oblasti Dewa ke křížení zdejšího japonského psa s mastify a tosami. Tito psi byli využívání ke psím zápasům až do roku 1908, kdy byly tyto zápasy zakázány. Velkým zásahem do plemene akita byla druhá světová válka. Všichni psi, kromě německých ovčáků, byli využívání k výrobě kožešin pro vojáky. Po konci války se pak některé akity dostaly s vojáky do Ameriky. Jednalo se především o psy z Dewa linie, které v sobě měli krev ovčáků a mastifů. Japonsko a Amerika si vzájemně odmítly uznávat průkazy původu a tím vzniklo rozdělení chovu akit do různých samostatných plemen. Roku 1956 vznikl americký klub, který americkou akitu uznal jako samostatné plemeno.
Chování a temperament
Akita je velice oddané, ostražité, přátelské a důstojné plemeno. Ke svému majiteli a celé jeho rodině velice rychle přilne a vyžaduje být neustále v jejich blízkosti. K dětem je milá a společenská, ale i přesto je vhodné mít jejich společný kontakt pod dohledem dospělé osoby. Během socializace je nutné ji seznámit se vším, co je potřeba. Musí se naučit být sama a trpělivě vyčkávat vašeho příchodu z práce. S ostatními zvířaty vychází dobře, pokud s nimi vyrůstá od malička. Psi bývají dominantní, proto je potřeba to mít na paměti a předcházet tak psím šarvátkám. Fenky jsou většinou klidnější. Je výborným a ostražitým hlídačem. Nikdy neštěká zbytečně, ale na příchozí nebezpečí upozorní. K cizím lidem je rezervovaná a odměřená, nikdy ale není agresivní. K výchově a výcviku je potřeba přistupovat důrazně a důsledně, avšak za využití pozitivní motivace. Pokud se budou pouze opakovat povely, tak to americkou akitu přestane brzy bavit. Je tedy potřeba ji dobře motivovat (hračka, pamlsek).
Vzhled
Americká akita je celkově mohutné, harmonicky stavěné plemeno s robustní konstitucí. I zde platí několik důležitých poměrů v rozměrech těla. Kohoutková výška k délce trupu je v poměru 9:10 u psů a 9:11 u fen. Hloubka hrudníku je ½ kohoutkové výšky. Hlava je masivní a při pohledu shora má tvar tupého trojúhelníku. Oči jsou tmavě hnědé, poměrně malé a nevystupující. Uši trojúhelníkovitého tvaru jsou pevně vzpřímené a v poměru k hlavě poněkud menší velikosti. Krk je silný a dobře osvalený. Přední i zadní končetiny jsou velmi dobře osvalené a silné. Přední končetiny jsou při pohledu zepředu rovné. Paspárky se na zadních končetinách odstraňují. Ocas je mohutný, dobře osrstěný hrubou, rovnou a hustou srstí. Patrová srst má silnou a jemnou podsadu, která je hustá a kratší než krycí srst. Ta je rovná, tvrdá a odstávající. Zbarvení je jasné a zářivé s dobře vyváženými znaky. Může se vyskytovat lysina nebo maska. Barvy jsou možné všech odstínů jako červená, žlutá, bílá, apod.
Péče a životní podmínky
Americká akita je plemeno, které nutně potřebuje být součástí své lidské smečky. Neustále vyžaduje kontakt s majiteli, proto není vhodné, aby byla celé dny sama na zahradě nebo dokonce zavřená v kotci. Je to velice aktivní pes, kterého je potřeba správně motivovat k poslušnosti a dopřát mu dostatek práce a pohybu. Americká akita je pes vhodný pro kynologické sporty – caniscrossing, tahání břemen, hlídání. Mohou být také využiti jako služební či záchranářští psi. Někteří se mohou věnovat i canisterapii. Důležitý je tedy dostatek pohybu v přítomnosti pána, akita tak bude vděčná i za delší vycházku do přírody. Pokud se rozhodnete s ní absolvovat delší túry, je možné jí pořídit vlastní batůžek. Americká akita si po delším tréninku a správném návyku dokáže nést až 1/3 vlastní hmotnosti, zároveň dává velký pozor, aby si batůžek neponičila. Srst je velmi hustá a je potřeba ji pravidelně vyčesávat. Především v období línání. Díky této husté srsti americká akita dobře snáší zimu.
Z dalších odvětví pravidelné péče je vhodné myslet na odstraňování ospalek (borovou vodou) a pravidelnou kontrolu uší a zubů. Akita nemívá s ušima a zubama žádné potíže, ale i tak je pravidelné čištění vhodné. Drápky se díky velké hmotnosti akity obrušují většinou samy. Je však vhodné pravidelně kontrolovat a zastřihovat pátý drápek, který není v kontaktu se zemí. Na všechny tyto procedury je potřeba akitu navykat již od útlého věku.
Zdraví
I když na pravidelnou péči není americká akita moc náročná, zdraví celkově ohrožuje několik onemocnění. Jako u každého jiného velkého plemene je i u americké akity riziko postižení pohybového aparátu, především pak DKK a DLK. Je tedy určitě na místě podávat pravidelně kloubní výživu a hlavně u štěňátek příliš nezatěžovat pohybový aparát, aby došlo k jeho správnému vývinu. Další onemocnění postihují oči. Jedním z nich je progresivní retinální atrofie (PRA), kdy v oku odumírají světločivné buňky a bohužel toto onemocnění končí slepotou. Slepotou také může skončit zelený zákal, kdy dochází k utlačování zrakového nervu – zde se jedná o velmi bolestivé onemocnění. Posledním neduhem očí je tzv. mikroftalmie neboli syndrom malých očí. Projevuje se hlavně u štěňátek, kdy nevnímají světlo a mají zamlžené oči. Často jde toto onemocnění ruku v ruce se šedým zákalem. Poslední onemocnění, které akity ohrožuje, je život ohrožující a velice akutní přetočení žaludku.
Krmení
Jak již bylo zmíněno, americké akity mohou mít predispozici k žaludeční torzi. Důrazně tedy doporučujeme rozdělit denní krmnou dávku alespoň na dvě části. Důsledně také dodržujte klidový režim hlavně po jídle. Do stravy je vhodné přidávat již zmiňovanou kloubní výživu, přidávat můžete podle potřeby i doplňky stravy pečující o zuby či vitaminy. Co se týče krmení, je možné volit mezi BARFem nebo granulemi. U BARFu je potřeba zajistit, aby dávka byla plnohodnotná a obsahovala vyvážený poměr bílkovin, sacharidů a tuků. Nutný je také dostatečný příjem minerálních látek a vitaminů, ke kterému mohou dopomoci různé doplňky stravy. Pokud se rozhodnete krmit granulemi, je potřeba zvolit granule pro velká plemena psů. Ta již obsahují všechny potřebné složky ve vyváženém poměru, včetně přídavku kloubní výživy. Doporučujeme volit granule s vysokým obsahem masa a nízkým nebo žádným obsahem obilovin. Granule pro juniory se podávají do 16-18 měsíců věku, poté se přechází na granule pro dospělé psy.
Platební metody
